Individuální psychologické poradenství

image

Jirka

Sportovní psycholog

Naše psychologická sportovní poradna nabízí služby zaměřené na dlouhodobou, krátkodobou i akutní psychickou přípravu sportovců. Poskytujeme konzultace jak dětským sportovcům a jejich rodičům
či trenérům, tak dospívajícím a dospělým sportovcům,
klubů či reprezentacím.

Vzdělání:

  • FF UK Praha, obor pedagogika-psychologie, doktorát z psychologie, FTVS UK – 1. trenérská třída v tenise
    Zaměření: pedagogická psychologie, sociální psychologie, psychologická metodologie, psychologie sportu

S jakými tématy se na nás můžete obrátit?

  • Na tréninku se vše daří, ale dítě neumí přípravu zúročit v soutěžích

  • Neodůvodněné zhoršování sportovní výkonnosti v průběhu sezóny

  • Během soutěžního výkonu při neúspěchu ztrácí koncentraci a dělá zbytečné chyby

  • V kritických situacích soutěžního výkonu má problémy se zvládáním svých emocí

  • Před výkonem je dítě velmi nervózní, má strach

  • Výkonnostní růst se zastavil, trénink nepomáhá

  • Návrat do výkonu po zranění

  • Ztráta sportovní motivace

Výhody spolupráce

  • Týmová spolupráce při řešení každého případu

  • Stupňovité (víceúrovňové) šetření každého případu (diagnostika, terénní sledování, poradenství, intervenční zásahy)

  • Spolupráce s trenérem sportovce, sportovcem (v případě mládeže i s rodiči a školou)

  • Velká šíře záběru sportů: závodní, trenérská i psychologická zkušenost pracovníků

Psychiku je třeba aktivně ovlivňovat již od útlého dětství

Zaměřujeme se převážně na stabilní a psychicky správně zvládanou výkonnost sportovců, počínaje dětstvím. Soustředíme se na to, jak postupovat od rekreačních činností
přes výkonnostní až po vrcholový sport, jak a co zvládat
v různých periodách života. Hlavním cílem je prevence, tzn., že se dítě už od mládí učí zvládat činnosti, které mají různou psychickou zátěž, zvyšuje si tím psychickou odolnost jako celek,
a stává se tím odolnější nejen na sportovišti, ale i v životě.

S psychikou se dítě už rodí. Je třeba ji aktivně pozitivně ovlivňovat již od nejútlejšího mládí. Činnosti se přitom dají rozdělit
na hru, učení a práci. Pokud necháme dítě si samostatně hrát, vytváří si většinou takové „herní“ podmínky, které jsou pro něj přirozené a kde má nad hrou svůj „nadhled“. Herní činnosti mají většinou relaxační účinky – dítě se učí odpočívat, nabírat energii. Opakem může být učení, nebo i lehké „pracovní“ činnosti. Ne vždy bývají pro dítě přirozené, děti v nich nebývají obvykle ihned úspěšné, protože ne zcela znají všechny nároky a podmínky těchto činností. Proto se mění jejich účinek 
na psychické zvládání. Dítě se tím ale učí jak zvládat neúspěch. Pracovní činnosti mají jasnější pravidla – ty od něj obvykle vyžadují dospělí a dítě je buď úspěšně, nebo neúspěšně plní. Těmito činnostmi se dítě učí prakticky zvládat různé úkoly,
které souvisejí i se školou i se sportem či různými kulturními činnostmi, kdy je kladen nárok
na konkrétní výkon dítěte.